U Kukače 2. – 4. srpna 2013

Tak jsme se opět sešly u Kukače....Už mám jedno „áčko“, tak jsem nechtěla přijít o další plkání, tvoření, prostě bytí s hoplkama, které jsou naladěni na jednu vlnu, která je překvapivě spojila ze všech koutů republiky. Vlna jménem scrapbooking.

Letos jsme vytvořily pouze komorní sestavu, a to: astala, Helge, Pampeliška, Tap a Vonver. S milovanými přívěsky: Honza, Kuba, Max, Terezka a Vítek.

Navzdory plánu vyrazit v 10:00 jsme vyjeli z Olomouce až v 10:30. Manžel totiž zapomněl vynést odpadkové koše, které by jistě v tom vedru pro nás na neděli připravily voňavé překvapení, a tak se zbytečně musel z auta vracet.

První cíl: Brno. Víťa usnul hned po vjezdu na rychlostní silnici. Ani „letištní plocha“ před Vyškovem ho naštěstí nevzbudila. Brnem jsme projeli v pohodě, bez kolon a mířili na Rosice. Nechtěli jsme riskovat kolony na D1, a tak že si projedeme Třebíč, Telč a hrozbu budoucího bydlení: Náměšť nad Oslavou.

Druhý cíl: oběd. Za Rosicemi se Vítek vzbudil a zvolila jsem tedy strategii rychlého nalezení místa k jídlu a možnosti přebalení syna. Za krátkou chvíli jsme dorazili do Náměště nad Oslavou a rozhodli jsme se, že to je to pravé místo k osvěžení se. I ejhle, objevila se na trase cedulka: Hotel Restaurant Bar Monaco.

Co vám mám povídat....Zastavili jsme na parkovišti. Peťa sbalil navigaci, schoval notebook, zavřel okýnka u auta a já sbalila pití, jídlo, malýmu čepici, vysvobodila Víťu z autosedačky, zamkli jsme auto a šli. No 5 minut jsme skákali kolem auta, než jsme mohli vyrazit směr Hotel RESTAURANT Bar Monaco. A že se posadíme venku (bůh ví, zda se vevnitř třeba nekouří). Manžel odchytil vrchního s dotazem, zda náhodou k těm proutěným křesílkům na terase by nebyla i dětská jídelní židlička. Vrchní se na nás pobaveně koukl a pravil: “My tu ale nevaříme.“ Manžel se tedy ještě zeptal, proč mají v názvu „restaurant“, když nevaří. Na odpověď ovšem vrchní nebyl asi dost erudovaný. Naštěstí to nebyl žádný blbec a poradil nám Motorest Na Vyhlídce 2km směr Třebíč.

Usadili jsme Vítka do autosedačky, manžel vytáhl navigaci, otevřel okýnka u auta,.....trvalo nám to méně než 5 minut, naštěstí.

K motorestu jsme dojeli s hladem ještě na uzdě. Motorest byl víceméně čistý, k mé radosti nekuřácký, obsluha ochotná a milá, toalety příjemné, přebalovací pult k dispozici, jen bych očekávala u umyvadla mýdlo. Teda doplněný dávkovač na tekuté mýdlo, ale lidi, nemůžeme mít vždy vše!

 Restaurace: menu Kč 69,- s polévkou, což je dle mého názoru slušná cena. Manžel volil opět vlastní cestu: guláš se šesti, ja. Moje volba padla na menu, neb obsahovalo vývar a kuřecí prsa se sýrem, šunkou (pardón, salámem) a smetanou a jaksi zapečené. Dle mého názoru to mohl jíst i náš syn. Polévka byla dobrá s nudličkami, kuřecím masem a občas i hrášek a mrkvička. Slané tak akorát. Druhé byl ovšem oříšek. Brambory se daly. Maso bylo obalené v čemsi, co teda asi mělo obsahovat tu smetanu a na povrchu toho čehosi byl salám a sýr. Maso jsem tedy musela vypreparovat z obalu, abych jej mohla podat Víťovi. Ale jinak chuťově to nebylo vůbec špatné. Vítek si neodpustil u oběda svoje prskání, naštěstí s prázdnou pusou.

Třetí cíl: a) Řípec b) zastávka k odpočinku. Nakonec vyhrála varianta b), neb po obědě v motorestu Vítek sice usnul, ale probudil se dřív, než v Řípci. Krom toho byl umrčený, tak jsme zastavili u benzinky. Peťa rezolutně prohlásil, že musí mít nanuk, tak jsme si sedli ke stolečku se slunečníkem a Vítkovi roztáhli deku, aby se i on protáhl.

Konečný cíl: Řípec. A tož jsme konečně dorazili do cíle. Dostali jsme občerstvení, pohoštění a měla jsem tu čest shlédnout Kukač journal 2012, který byl prostě dokonalý:) Počkaly jsme na Verču, ať jedeme všichni a mohly jsme vyrazit.

Kulturní vložka: nevím, zda psát y nebo i, když s námi byla naše drobotina z 80% tvořena muži. Budu se teda držet zlatého pravidla: ženy mají přednost.

V koloně jsme dojely k rybníčku. Tap hned zaměstnala mého muže přivazováním provázku – šňůry na prádlo. Ovšem netušila, že takto mého nosiče zavazadel odláká na dobu delší než krátkou! Ono se to totiž musí zavázat pořádně, aby těch pár hadříků ze šňůry nespadlo. Tím pádem provázkem málem přeřízl ty chudinky stromky, jež měly tvořit podpěru. (zrovna se ptám manžela, jak se jmenují „ty tyčky, co drží šňůru na prádlo“ a on na to:“Nevím, si to vygoogli...“)

Když jsme se ubytovaly a manžel sestavil deux ex machina – cestovní postýlku, dostaly jsme se k večeři. Masíčko bylo výborné a i Vítek dostal svoji dětskou porci. Tímto Tap ještě jednou děkuji!

Čas neúprosně běžel a nadešel čas spát – aspoň pro naše miminko. Zaúkovala jsem manžela, ať si užívá uspávání dítěte, já mám relax-tvořivý víkend. A my se pustily do kecání. Ovšem vedro a daleké cesty nás unavily, takže jsme to zabalily a šly spát.

Ráno nás probudily děti. Už si nepamatuji, do začal první „povídat“, ale holt děti jsou děti. SMSkou jsem probudila manžela, neb ten spal na samotce. To kvůli chrápání ;) Po přebalení, převlečení a nakapání kapiček Vigantolu jsme dorazili k připravenému snídaňovému stolu. Děkuji hoplky!

Tap nám připravila několik super překvapení. Stírací losy, které každý vyhrával!!!! Měla jsem šťastnou ruku a vytáhla jsem Scrabble a Ochranný oděv a Peťa si vytáhl Večeři v asijském stylu a Okružní jízdu kolem rybníku. Ceny jak se patří!

Poté vytáhla zlaté papíry, kdy jsem si během plkání chtěla zkusit něco netradičního. Měla jsem kolem sebe odbornice, které mi mohly vždy radou pomoci. Zmačkala jsem zlatý papír, potiskla Staz-Onem, přilípla obrázek, který bych nikdy nikam nepoužila. No chyba byla natisknout razítko na roh. Zcela jsem to pokazila a tak, že to zakryji ručně vytvořenými růžičkami. Nějak jsem to ušmudlala, nalepila. Chtělo to ale ještě něco. Takže jsem zlatý papír pocákala „Draky“ – alkoholovými inkousty, abych nějak docílila zelené barvy. Poté jsem vyrazila lístečky na vybraných místech a přilepila pod růžičky. Hotové dílko zde.

 

Hřebem dne bylo ale želé. Na to se nanášely akrylové barvy a různé obtiskávátka a pak se na to položil papír a vznikly kouzelné papíry! Rozhodla jsem se, že se z nich pokusím udělat svůj Kukač journal 2013. Ještě počkám, až mi holky pošlou fotky a jdu na to!

Hřebem mužské části dne byla ale štika! Velká a určitě by i dobře chutnala! Nerozumím sportovnímu rybaření, to se přiznám. A proto když Honza nebo Kuba vytáhli kapra, tak jsem se těšila, že toho už už zabijeme a bude ryba na večeři. No houbelec! Tak snad příště kluci!;)

A na co jsem zapomněla? Na balónkovou bitvu, na oslavu vysvědčení od Pampelišky, na sprchu z cisterny, na hejkala a hlavně komáry, můry a kobylky.

 

V neděli jsme posnídaly a rozjely se do všech koutů naší republiky. Navigace nám ukazovala dojezd v 13:30. Ale dojeli jsme až o 3 hodiny později. Důvod? Jihlava. City Park Jihlava. Kde jsme nejen poobědvali, ale jsem si nakoupila oblečení, nějaké DVD pro Vítka a drobnosti na scrap.

Hoplky díky za skvělý víkend. Jsem ráda, že jsem vás mohla opět vidět a budu doufat v příští rok. Snad v plné sestavě! Ahooooj......